oženiti sě, -ňu, -ní pf.; k oženiti
(kým) oženit se s někým, vzít si někoho za ženu: jenž [muž] sě byl přede třmidcát dny ozenyl PasMuzA 64 uxorem acceperat; syn, když přídě k dospělým létóm, muož bez vóle svých rodičóv ozzenyty sě LyraMat 100b matrimonium conhaerere; lépe sě vdáti neb ozenyty než sě žediti ŠtítBarlB 196 nubere; jeden z najmenších bohuov ozeny se tebú [královnou] AlexPovA 5a (spojí se s tebú ~T) concumbet tecum; pojme sobě jednu [ženu]…i ożení se RokJanB 119a; třeba 1 se i dvěma ožeň, jehožto býti nemóž ArchČ 37,439 (1455); že by Bernart k stavu manželskému přistúpil a oženil se ListářPlz 2,407 (1500); ║ ty [mladé vdovy] když smilstvie dokonají…, ozenyti sě chtie, jmajíce zatracenie BiblDrážď 1 T 5,11 (pojímati sě ~Ol, ~Lit, ~Pad, se vdávati ~Praž) nubere vdát se; Palečkóv syn se <jest> oženil za panem Zmrzlíkem a již tomu jest několik let ArchČ 15,27 (1478) přiženil se na Zmrzlíkovo panství
Srov. též pojieti (sobě) za ženu, vdáti sě a významově širší otdati sě 1